Snaha přinést trochu vzruchu do letní okurkové sezóny zimních plavců vyústila v nápad zkusit obnovit pravidelné plavání po trase vodního díla Vrané nad Vltavou (71,4 km) – Braník (klub I. PKO 59,4 km), což je cca 12 km ve vodě cca 17 °C teplé. Z uvedených parametrů je zřejmé, že akce spadá do kategorie dálkového plavání a představuje zároveň docela dobrý otužilecký výkon, protože se plavalo přes tři hodiny! Do akce se nakonec přihlásilo pět plavců: Ivan Landa (iniciátor), Jakub Valníček, Zuzana Procházková, Zdeněk Tlamicha a na poslední chvíli i Lucie Leišová. Logistiku a občerstvení zajistili Jack Bright a Vladimír Kolář. Atmosféra a průběh akce jsou zachyceny na fotkách.

Dobrá věc se podařila!

Akce se konala v době našeho pravidelného středečního tréninku dne 24. srpna 2016. Do vody jsme se vnořili pod vodním dílem Vrané nad Vltavou v 16.50 hod., počasí výborné (vzduch cca 27 °C), voda cca 15 °C (odhad), proud mírný pouze na začátku, dále už převládal „olej“, voda byla stále poměrně studená, okolo 17–18 °C. Samotné plavání bylo pohodové, protože jsme nikam nespěchali a mohli se místy kochat i okolní přírodou. Vláďa Kolář v průběhu plavání dokumentoval náš pohyb na různých místech toku a plavba ubíhala a ubíhala…, a najednou tu byl Zbraslavský most, pak Radotínský, což je známka, že jsme někde uprostřed naší cesty, pak soutok Vltavy s Berounkou, která byla tak teplá, že jsme si najednou připadali jak v termálních lázních. Tato fikce však trvala velmi krátce, voda zase nekompromisně „zchladla“, ale už jsme byli naštěstí před zdymadlem v Modřanech, což byla známka blížícího se konce naší cesty. Tam na nás čekalo milé překvapení, tj. Jack (veslař) s Luckou (plavec), kteří se vydali opačnou trasou – proti proudu od klubu I. PKO směrem k Vranému. Bylo dohodnuto, že se po setkání vrátíme všichni společně zpět „domů“. Jack nás zachránil, protože nás zásobil potřebnou energií (teplý čaj, sušenky, banán, pití…), takže ještě jednou díky Jacku! Pak už zbývalo přejít zdymadlo po levé straně, přenést poměrně těžkou loďku a zase zpátky do vody a plavat. Pod zdymadlem jsme byli už vlastně doma, protože to zde již důvěrně známe z oddílových tréninků. Plavba pod Branickým mostem už byla rutinou stejně tak, jako výlez z vody u naší klubovny, kdy už se pomalu ale jistě stmívalo. Pak už jen společné foto, občerstvení u stánku a domů s pocitem dobře vykonané práce na těle i na duchu.

Všichni jsme se shodli, že akce se opravdu vydařila, a že to byl vlastně také dobrý trénink na Gastonův memoriál, který byl také v našem dalším plánu na následující sobotu. S odstupem času jsme pak začali uvažovat o tom, že bychom mohli oživit tuto historickou tradici (maratón Vrané–Praha se plaval od roku 1951 do roku 1982 – info Radek Táborský) a zařadit ji prozatím do našich klubových každoročních aktivit. Věřím, že kromě nás, kteří jsme to již letos absolvovali, se k nám příští rok přidá více našich plavců z oddílu, popř. i „přespolních“, a nakonec se z toho stane nejen klubová, ale i celospolečenská akce. Jestli to jsou, nebo nejsou planá slova, ukáže budoucnost.

P. S. Takže za rok nashle na 2. ročníku maratónu Vrané–Praha ve 21. století.

Fotogalerie Jacka Brighta